Úvod » Učebnice » Operacionalizace

Operacionalizace

Ve složitém sociálním světě nelze všechny proměnné změřit jednoduše - např. jako ve fyzice měříme teplotu teploměrem. Operacionalizace je postup, kdy složité koncepty přetváříme na měřitelné znaky. Ukažme si to na příkladu:

Výzkumná hypotéza: Studenti přírodovědných oborů jsou při vyhledávání zdrojů v univerzitní knihovně úspěšnější než studenti humanitních oborů. 

V této hypotéze je nezávisle proměnnou obor a závisle proměnnou úspěšnost vyhledávání zdrojů. 

Změření první proměnné je jednoduché - postačí nám např. jednoduchá otázka na obor v dotazníku.

Jak změřit "úspěšnost vyhledávání zdrojů"? Nejprve provedeme dekompozici - proměnnou rozložíme na dílčí ukazatele - a ke každému určíme indikátor (v našem případě např. čas, ze který bude student schopný najít konkrétní zdroj). Úspěšnost vyhledávání zdrojů můžeme tedy operačně definovat jako průměr časů, za které účastník výzkumu vyhledá dané dokumenty.

Operacionalizace není nic jednoduchého, pojďme tedy ještě na jeden příklad. 

Výzkumná hypotéza: Forma studia má vliv na celkovou spokojenost se službami knihovny.

I zde sledujeme dvě proměnné. Formu studia zjistíme jednou jednoduchou otázkou - jak ale změřit "celkovou spokojenost"?

Opět provedeme dekompozici. Podle Martensena a Gronholdta (2003) se celková spokojenost uživatele knihovny skládá ze spokojenosti s:

  • elektronickými zdroji,
  • tištěnými publikacemi,
  • technickým zázemím, 
  • knihovním prostředím,
  • personálem (případně s dalšími službami, které knihovna poskytuje).

Každou z těchto komponent můžeme například změřit v dotazníku mírou souhlasu s výrokem. Spokojenost s elektronickými zdroji měříme tedy mírou souhlasu s výrokem "Knihovna disponuje dostačujícím počtem kvalitních elektronických zdrojů"

Pro příklad postačí tato baterie otázek (ve skutečnosti bychom ale mohli s kompozicí pokračovat a dále zjemnit znaky a indikátory).